Můj příběh

Jmenuji se Tereza Jarošová, jsem maminkou tří skvělých dětí, ženou báječného muže a nadšenou panenkářkou – tvůrkyní panenek s duší.

Tereza Jarošová

Ráda vyrábím z krásných materiálů věci, které vydrží déle než pět minut a kompenzuji si tak nekonečný koloběh domácích prací. Na druhou stranu nemám ráda překážítka a lapače prachu, takže každá věc, kterou vyrábím, musí být nejen pro potěchu oka, ale hlavně funkční – třeba panenky.

Kromě toho se ráda stále něco nového učím (proto na mém blogu najdete návody a obrázky všeho možného, nejen panenky) a především – užívám si být maminkou!

Prohlédu si blog

Jaký používám materiál

K výrobě panenek a panáčků používám přírodní materiály, protože se jich ráda dotýkám a práce s nimi je příjemná. Chci, aby se s nimi mohly potěšit i děti, na které se dnes všude valí plastové hračky pochybné kvality.

Panenky plním ovčím rounem. Tělo šiji z bavlněného úpletu, oči a ústa vyšívám bavlnkou. Hlavu vyvazuji lněnou nebo bavlněnou nití. Na tvářičky používám voskovky z včelího vosku.Vlásky jsou z vlněné nebo mohérové příze.
Jedinou výjimku tvoří kvalitní pevné polyesterové nitě, kterými jednotlivé díly panenky sešívám.
Oblečení na panenky je rovněž bavlněné nebo vlněné. Používám popelín, flanel, úplet, filc.

A moc se mi líbí myšlenka, že panenku, která po letech doslouží, můžeme snadno zkompostovat a vrátit tak vše zase na počátek.

Prohlédnu si Galerii panenek

Má cesta k panenkám

Když jsem byla malá,moc ráda jsem si prohlížela maminčiny časopisy Burda. Jednou jsem narazila na obrázek panenky. Panenka měla krásně propracovaný obličej, ač byla pouze látková. Měla tvarovaný nosík i rty a zavřená víčka. A nebyly vidět žádné švy. Jak to bylo možné? Záhada nad záhady. Časopis cizojazyčný, tehdy mimo moje schopnosti porozumět.

Touha přijít věci na kloub tu však již zůstala, i když na dlouhou dobu upadla v zapomnění.

Když se mi narodila dcerka, na panenku jsem si vzpomněla. A narazila jsem na waldorfské panenky. To bylo ono! Naprosto mne uchvátily, protože byly tou hledanou odpovědí. Nejprve jsem si koupila pár balíčků se střihy a materiálem v Ignisu. K mému potěšení si dcerka ušité panenky nanosila s nadšením do postele a vystrkala ven všechny plastové panenky (protože ty prý tlačí a píchají). A pak jsem tomu propadla úplně. Začala jsem jednoduchými panenkami pro batolátka a jak děti rostly, rostly i panenky a moje zkušenosti. Začala jsem experimentovat se střihy a různými postupy.
 
Tak vznikly Panenky s duší.
 

Vše co vyrobím, konzultuji se svými dětmi. Protože panenky se musí líbit především dětem. Díky nim také vím, že příliš detailní a realistické vypracování obličeje kupodivu nevede k většímu nadšení dítěte. Prostě, všeho s mírou.

V současnosti se stále inspiruji panenkami, které vychází z waldorfského prostředí, ale za čistě waldorfské je nepovažuji a ani nechci. Baví mne zkoušet nové možnosti, které materiál poskytuje a vždy s napětím očekávám, jaká panenka se zrodí. Od maličkých panenek do domečku na hraní až po veliké demo-panenky k použití na rehabilitacích a výuce.

A navíc, po tolika hodinách, kdy je mám v ruce, si k nim vytvářím pouto. Panenky vlastně nevyrábím, jen jim pomáhám na svět. Nejsou věcí, kterou by člověk mohl dělat jako na běžícím pásu. Naopak, každá je jiná, neopakovatelná. Jako děti. A má duši.

Mé první panenky. Šité podle předloh i vlastní více či méně podařené experimenty. Podle vzhedu je patrné, že byly v “plném provozu”.

Panenky s duší Demo figuríny Kurzy šití panenek Střihy na panenky kontakt

A něco navíc… až budete z šití celí zkroucení, podívejte se na můj druhý web a třeba najdete inspiraci k narovnání těla…https://zustankrasna.webnode.cz/