7 tipů pro puntičkářské netrpělivce jak si užít tvořivost

Mé zkušenosti jako velkého netrpělivce, který miluje krásné detaily

Jsem sama nesmírně netrpělivá. Výsledek chci vidět nejlépe hned, metoda žavés je má oblíbená. Nikdy jsem se nenaučila pořádně plést, protože se mi zdálo pomalé nejprve věci uplést a pak sešívat, když je mohu jen vystřihnout a sešívat hned. Ve škole mi vyšívání moc nešlo. Šité ukázky dopadaly dobře, ale vyšívané knoflíkové dírky na nich už stály za starou bačkoru. Ne, že bych byla tak levá, ale pro netrpělivce, jako jsem já, to bylo moc zdlouhavé.

A přece dnes většinu práce na panence dělám v ruce, vyšívám, háčkuji a dělám titěrnosti. Jak se mi to daří? Mám několik věcí, které mi tvořivé nadšení pomáhají udržet.

7 tipů pro tvořivou pohodu

1) Uvařte si čaj (nebo kávu)

Než si sednu k šití vezmu si svůj oblíbený půllitrový hrnek a uvařím si dobrý čaj. Momentálně je to černý Earl Grey v biokvalitě, jak jinak, že? Ten mne vzpruží a zajistí, že během šití nevyprahnu a udržuje mne bdělou a v dobré pohodě.

kafe a střih na waldorfskou panenku

2) Něco si pusťte

Pokud nejste zrovna meditační povahy, pusťte si aspoň rádio. Práce na panence trvá mnoho hodin a trocha hudby a povídání ji zpříjemní. Já hojně využívám Podcasty, na kterých si pouštím své oblíbené rozhlasové pořady (například Jak to vidí či Meteor) v době, kdy se mi to hodí.

Pak také miluji rozhlasové hry (například i ty z archivu Českého rozhlasu) a načtené knihy. Rozhlasové hry jsou akční, povzbuzují mou pozornost. Audioknihy jsou zase na dlouhé hodiny práce, ale musí vám sedět přednes interpreta, aby to nebyl “uspavač hadů”.

A co si pouštím ještě? Různá vzdělávací videa (i když ta také spíš jen poslouchám) a nebo filmy a seriály. I když raději poslouchám, háčkování základu vlásků, mohu klidně dělat u nějakého fajn filmu.

3) Udělejte si před prací pořádek

Není to moc populární rada, ale mně hodně pomáhá. Patřím totiž k lidem, kteří kolem sebe při dělání čehokoliv nadělají veliký binec. Je jedno jestli peču chléb, nebo šiji. Od šití navíc odbíhám a pak je šicí kout jak po výbuchu. Když je však stůl, podlaha i stroj zavalen odstřižky, papírky s poznámkami a nitěmi, chuť tvořit mizí.

Nezbývá než dát věci na místo, rozdělané věci do speciální k tomu určené krabice, poznámky do desek a magnetem vysbírat špendlíky a jehly z podlahy i stolu. Při pohledu na prázdné plochy stolu a podlahy a srovnané pomůcky se chuť a trpělivost tvořit vrátí skoro okamžitě.

4) Nápady si pište!

Znáte to, někde něco zahlédnete a řeknete si: “To je skvělý nápad! Udělat to tak a tak….!” a druhý den už nevíte nic. Vyřešila jsem to blokem na poznámky. Tedy, upřímně, třemi bloky na poznámky. Jeden maličký mám v kabelce, a dva tak různě přenáším, tahám je i na dovolenou. Kdykoliv mne něco napadne, kreslím, píšu. Když mám pak čas tvořit, stačí bloky otevřít a nápady se jen hrnou. Když si nakreslíte nebo popíšete, co chcete dělat, jde práce mnohem lépe od ruky, protože se na výsledek těšíte. Navíc máte čas promýšlet i detaily.

5) Dělejte si poznámky a fotky

Kdykoliv testujete něco nového, hned si dělejte poznámky. Později to oceníte. Dlouhou dobu jsem šila na panenky tak, že jsem si střihy kreslila rovnou na látku. Bylo to samozřejmě rychlejší, než se zdržovat s papíry, ale pokaždé jsem musela střihy vyměřovat znovu. Takže dnes si střih vymyslím, nakreslím, okopíruji, vystřihnu a šiju. Když během šití zjišťuji, že je třeba udělat nějaké úpravy, rovnou to načrtnu i do střihu. Vychytané střihy si zakládám popsané do desek, takže je mám kdykoliv po ruce. Stejně tak si dělám poznámky k postupu. A také fotím (telefonem), protože často je obrázek lepší než tisíc slov.

Šití panenek a především titěrných oblečků je skutečná zkouška trpělivosti a správný postup nám ušetří nejednoho panáka či čokoládu na nervy.

6) Myslete na toho, kdo si bude s panenkou hrát

Kdykoliv na mne jde záchvat netrpělivosti, nebo jsem nespokojená s nějakým výsledkem a říkám si, že už to tak nechám, vzpomenu si, pro koho vyrábím.

Že to bude kamarád na dlouhou dobu, že musí něco vydržet. Pak začnu klidně párat, protože vím, že chci předat jen to, s čím jsem spokojená. A trpělivě důkladně sešívám, aby švy dlouho vydržely. A zakončuji švy a konce nití, aby nikde nelezly. Stačí si vzpomenout, jak jsem sama jako malá hračky zkoumala. Uspokojení z dobré práce nakonec převáží na netrpělivostí a příště mi to jde zas o něco lépe.

7) Šijte v ruce – je to mnohdy překvapivě rychlejší

Vždycky jsem fandila strojům. Líbí se mi, jak jsou rychlé a přesné. Díly na panenky si dodnes na stroji předšívám. Ale pak hodně šiji v ruce. A proč? Šití v ruce je úhlednější a přesnější. Nejste omezeni tím, co a jak se vám podaří strčit pod šicí patku. Nemusíte se bát, že vám to zaleze pod stehovou desku. Že se zacuchají nitě, posune šev, zlomí jehla, zničí látka. Zejména šití drobných oblečků je v ruce jednodušší. Samozřejmě, je možné šít i na stroji, ale je pak třeba velmi dobře promyslet postup tak, aby to vůbec bylo možné a neměli jsme z toho nervy na pochodu.

A především, vyhněte se tomu, co by vás mohlo při šití rozběsnit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..