Kolovrátek jak z pohádky
Desetiletí se na půdě chalupy schovával poklad a čekal na svůj čas – kolovrátek. Občas jsme na něj narazili, ale nikdo nevěděl, zda něco nechybí, ani jak se používá. Byl v několika částech, vybaven provázkem – následek našich dětských her.
Letos jsem konečně dospěla k poznání, že kolovrátek není tak archaický, jak jsem si dosud myslela. A navíc jsem prostě potřebovala zjistit, jak to funguje. Ukázalo se, že se jedná o kolovrátek s irským napínáním (poháněna je cívka, vřetánko s brzdí)
Snesli jsme ho z půdy, rýžákem očistili od nánosů prachu a z tmavého dřeva se vylouplo světlé, neošetřené a červotočem poněkud odlehčené. Ložiska osy kola a cívky byly vyloženy kůží, kterou bude potřeba částečně obnovit. I tak se ale kolo otáčelo zlehka.
Kolo bylo poněkud zkřivené, tak jsme mu dopřáli několika hodinovou lázeň a následoval pokus o srovnání mezi deskami.
Slepili jsme kolíček, kterým se reguluje brždění vřetýnka. Vřetýnku jsme nově vlepili ramena.
Ještě musíme dořešit vhodný “řemen”, kterým kolo pohání cívku, momentálně tam mám nataženou gumu, opravit ložisko osy kola a doladit další drobnosti.
Doufám, že červotoče omrzí pobyt v celoročně vytápěném domě a raději umře sám od sebe a nebudeme muset sahat po jedech.
Miluji tyto staré věci, věci ryze funkční a přes to krásné, zdobené.
Je nádherný, taky jsme na půdě jeden měli u babičky, ale někam se potratil…
[1]: Proto je to poklad, přežil všechny půdní "čistky"…