Pár slov o mně a mém panenkování

Tereza Jarošová

Jmenuji se Tereza Jarošová a jsem maminkou tří skvělých dětí a ženou báječného muže.

Ráda vyrábím z krásných materiálů věci, které vydrží déle než pět minut a kompenzuji si tak nekonečný koloběh domácích prací. Na druhou stranu nemám ráda překážítka a lapače prachu, takže každá věc, kterou vyrábím, musí být nejen pro potěchu oka, ale hlavně funkční – třeba panenky.

Kromě toho se ráda stále něco nového učím (proto na mém blogu najdete návody a obrázky všeho možného, nejen panenky) a především – užívám si být maminkou!

Jaký používám materiál

K výrobě panenek a panáčků používám přírodní materiály, protože se jich ráda dotýkám a práce s nimi je příjemná. Chci, aby se s nimi mohly potěšit i děti, na které se dnes všude valí plastové hračky pochybné kvality.

Panenky plním ovčím rounem. Tělo šiji z bavlněného úpletu, oči a ústa vyšívám bavlnkou. Hlavu vyvazuji lněnou nebo bavlněnou nití. Na tvářičky používám voskovky z včelího vosku.Vlásky jsou z vlněné nebo mohérové příze.
Jedinou výjimku tvoří kvalitní pevné polyesterové nitě, kterými jednotlivé díly panenky sešívám.
Oblečení na panenky je rovněž bavlněné nebo vlněné. Používám popelín, flanel, úplet, filc.

A moc se mi líbí myšlenka, že panenku, která po letech doslouží, můžeme snadno zkompostovat a vrátit tak vše zase na počátek.

Má cesta k panenkám

Když jsem byla malá, viděla jsem v časopise Burda obrázek panenky. Panenka měla krásně propracovaný obličej, ač byla pouze látková. Záhada nad záhady. Časopis cizojazyčný, tehdy mimo moje schopnosti porozumět. A touha přijít věci na kloub tu už zůstala.

Až po dlouhé době jsem náhodou narazila na waldorfské panenky. Naprosto mne uchvátily, protože byly tou hledanou odpovědí. Nejprve jsem si koupila pár balíčků se střihy a materiálem v Ignisu. A pak jsem tomu propadla úplně. Začala jsem jednoduchými panenkami pro batolátka a jak děti rostly, rostly i panenky a moje zkušenosti. Začala jsem experimentovat se střihy a různými postupy.
K mému potěšení si dcerka ušité panenky nanosila s nadšením do postele a vystrkala ven všechny plastové panenky (protože ty prý tlačí a píchají).
Ještě dnes si chce adoptovat všechny nové panenky. Je to velmi odborný poradce. Díky ní také vím, že příliš detailní vypracování obličeje kupodivu nevede k většímu nadšení dítěte. Prostě, všeho s mírou.

V současnosti se stále inspiruji panenkami, které vychází z waldorfského prostředí, ale za čistě waldorfské je nepovažuji a ani nechci. Baví mne zkoušet nové možnosti, které materiál poskytuje a vždy s napětím očekávám, jaká panenka se zrodí. Snažím se vložit do nich duši. Od maličkých panenek do domečku na hraní až po veliké demo panenky k použití na rehabilitacích a výuce. A navíc, po tolika hodinách, kdy je mám v ruce, si k nim vytvářím pouto. Panenky vlastně nevyrábím, jen jim pomáhám na svět. Nejsou věcí, kterou by člověk mohl dělat jako na běžícím pásu. Naopak, každá je jiná, neopakovatelná. Jako děti.