Veselé Velikonoce!

Na Zelený čtvrtek nám hezky nachumelilo, tak jsem ani neměla chuť provozovat magii s ranní rosou – ten den prý nejen omlazuje, ale i utužuje zdraví a zkrášluje (to se hodí vždycky, že?), a raději jsem se rozhodla nechat to na kouzlu pondělní pomlázky. Kluci už mají nachystané proutky.

 Abychom měli natěšené koledníky čím obdarovat, nachystali jsme spoustu vajec. Vetšina je hnědých, dobrých, domácích od tety, a tak jsem se rozhodla letos barvit je napřírodno – v cibuli a nakonce dozdobit bílým voskem.

Děti se už na zdobení těší. Barvení vajec totiž bereme jako společenskou událost – sejdeme se se sousedkami, klábosíme, děti to baví a někdy si přisednou i muži s něčím ve skleničce. Navíc to má výhodu, že se zaneřádí jen jedna kuchyň – obzvlášt pokud děláme jako minulé roky voskovou batiku (v klasických kupovaných barvách na vejce).

Předloni jsme vyzkoušeli také barvení červeným zelím. Byla to legrace, voda červená, vejce růžové a jen co se vytáhlo na vzduch, zmodralo. Lakmusové vajíčko.

Letos jsme tedy barvíme osvědčenou cibulí a nově zkoušíme i červenou řepu. Zatím je výsledek všelijaký – bílá vejce nejprve okamžitě zrůžověla.

Po hodině už měla barvu jako obyčejné hnědé vejce (proč jsem tedy kupovala bílá??!!!). Louhují se dál. Začínají být načervenalá…když se člověk snaží. No jsem na to zvědavá.

Za to kurkuma je skvělá!

Bílé vejce má krásnou pastelovou žlutou už po půlhodině, hnědé je do oranžova.

Zítra je vylovíme a budeme je společně zdobit včelím voskem.